Finanční postih za nesplnění povinnosti podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech

 

Dotaz:

Jak postupovat při rozhodování o finančním postihu v případě, kdy občan nepožádá o vydání nového občanského průkazu do 10 dnů ode dne, kdy došlo ke skončení platnosti občanského průkazu? Blokově (po stanovení výše pokut radou obce) nebo správním rozhodnutím u každého jednotlivce, nebo bez finančního postihu jen pohovorem?

 

Odpověď:

Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech ukládá v § 14 občanovi povinnost požádat o vydání nového občanského průkazu do 10 dnů ode dne, kdy došlo ke skončení platnosti občanského průkazu z některého důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. a) až e) tohoto zákona. Skutkové podstaty přestupků na úseku občanských průkazů a sankce, které mohou být za taková jednání uloženy, jsou obsaženy v § 42a zákona č.200/1990 Sb., o přestupcích. Pokuta může být uložena až do výše 5000 Kč.

Podle přestupkového zákona může být přestupek projednán uložením pokuty v blokovém řízení (§ 84), jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva, a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Výše sankce, která může být za přestupky podle § 42a přestupkového zákona, je maximálně 1000 Kč (§ 13 odst. 2), přičemž pro mladistvé platí horní hranice 500 Kč (§19 odst. 3). Jelikož pachatel přestupku s projednáním v blokovém řízení souhlasí a pokutu dobrovolně zaplatil, nelze se proti uložení pokuty v blokovém řízení odvolat (§ 84 odst. 2). Výše sankce nebude určena rozhodnutím rady obce, ta je na základě § 102 odst. 2 písm. k) zákona o obcích oprávněna ukládat pokuty jen za správní delikty v oblasti samostatné působnosti obce podle § 58 zákona o obcích. Ustanovení § 95a přestupkového zákona naopak říká, že působnosti stanovené krajskému úřadu, úřadům městských částí hlavního města Prahy, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo obecnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti. Výkon přenesené působnosti je na základě zákona o obcích svěřen zásadně obecnímu úřadu (§ 109 odst. 3 písm. b) zákona o obcích), jinému orgánu obce jen v případě, že tak výslovně stanoví zákon, což ale není tento případ.

Dalším možným postupem je příkazní řízení (§ 87), což je vlastně zkrácené a zjednodušené správní řízení. Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí o přestupku. Oznamuje se vždy písemně. Příkazní řízení lze uplatnit, není-li pochybnosti o tom, že se obviněný přestupku dopustil a věc nebyla vyřízena v blokovém řízení. V příkazním řízení lze uložit sankci napomenutí nebo pokuty. Výše pokuty je maximálně 4000 Kč (to samozřejmě neplatí absolutně, ale jen v těch případech, kdy je za ten který přestupek ve zvláštní části stanovena sankce vyšší než 4000 Kč; je-li stanovena sankce nižší než 4000 Kč, platí tato nižší sankce).

Obviněný má však možnost podat proti rozhodnutí v příkazním řízení odpor, v takovém případě se příkaz ruší a správní orgán pokračuje v řízení o přestupku.

Řízení o přestupku lze samozřejmě zahájit i bez předchozích pokusů správního orgánu o vyřízení přestupku v blokovém nebo příkazním řízení. Je však vhodné v případech, kdy to zákon umožňuje a kdy se to vzhledem k okolnostem konkrétního případu jeví účelné, přistoupit nejprve k těmto dvěma zjednodušeným formám projednání přestupku.

Nelze tedy obecně doporučit nějaký jediný správný postup, jak řešit přestupky na tomto úseku. Jednotlivé případy se budou navzájem lišit. V § 12 odst.1 je (kromě jiného) řečeno, že “při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům…”

Vždy bude tedy třeba vycházet v konkrétním případě z rozsahu porušené povinnosti a především zkoumat, do jaké míry byl naplněn materiální znak přestupku, který je vyjádřen v §2 přestupkového zákona - porušení či ohrožení zájmu společnosti, a zda tedy v tom kterém případě skutečně o přestupek jde.

Mgr. Alžběta Panušková

 

 

Musí se výběrové řízení podle zákona o úřednících vypisovat i v případě pracovního poměru na dobu určitou?

 

Dotaz:

Podle ustanovení § 6 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků musí uzavření pracovní smlouvy se zájemcem o uzavření pracovní smlouvy předcházet veřejná výzva. Neplatí to však pro pracovní poměr na dobu určitou. Platí to i pro výběrové řízení podle § 7 zákona, nebo je výběrové řízení podmínkou pro vznik pracovního poměru úředníka zařazeného v úřadě obec s rozšířenou působností i na dobu určitou?

 

Odpověď:

Podle § 6 odst. 1 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků musí uzavření pracovní smlouvy se zájemcem o uzavření pracovní smlouvy předcházet veřejná výzva k přihlášení zájemců, nestanoví-li tento zákon jinak [§ 7 odst. 1 písm. b)] s tím, že tato zásada neplatí pro pracovní poměr na dobu určitou. Podle § 7 odst. 1 písm. b), na který se v § 6 odst. 1 odkazuje, je výběrové řízení podmínkou pro vznik pracovního poměru úředníka zařazeného v krajském úřadě, v Magistrátu hlavního města Prahy, v obecním úřadě obce s rozšířenou působností, v pověřeném obecním úřadě, v úřadu městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, kterému je svěřen výkon přenesené působnosti v rozsahu pověřeného obecního úřadu.

V § 7 není obsažena taková výjimka, jaká je v § 6 odst. 1 druhá věta pro pracovní poměry na dobu určitou. To znamená, že povinnost vyhlásit a provést výběrové řízení je podmínkou pro vznik každého pracovního poměru úředníka zařazeného v některém z uvedených úřadů, tedy jak pracovního poměru na dobu neurčitou, tak i pracovního poměru na dobu určitou (§ 10 odst. 1 druhá věta).

Neprovedení výběrového řízení před uzavřením pracovního poměru (na dobu určitou nebo na dobu neurčitou) úředníka, který má být zařazen v některém z úřadů uvedených v § 7 odst. 1 písm. b), by mělo za následek neplatnost takového pracovního poměru na základě § 9 odst. 4 druhá věta, podle které pracovní smlouva může být uzavřena jen s uchazečem uvedeným v seznamu uchazečů, který je součástí zprávy výběrové komise. Je pravda, že konat výběrové řízení v případě pracovního poměru, o němž je předem známo, že bude trvat jen několik měsíců, se zdá být zbytečné, zákon to však pod sankcí neplatnosti vyžaduje.

JUDr. Josef Vedral, Ph.D.

 

 

Je obec povinna přispívat na provoz zařízení sociálních služeb převedených na kraje podle zákona č. 290/2002 Sb. ?

 

Dotaz:

Zákonem č. 290/2002 Sb. přešel na kraje bezúplatně nemovitý a movitý majetek státu, včetně 265 zařízení sociálních služeb. Na financování těchto zařízení v roce 2003 byly krajům poskytnuty finanční prostředky, podle dostupných informací navýšené oproti finančním prostředkům poskytovaným v roce 2002 okresním úřadům o valorizaci mezd a 17 % navýšení dotace na lůžko v domovech důchodců a ústavech sociální péče.

Zastupitelstvo kraje rozhodlo, že u některých z těchto zařízení kraj financovat jeho provoz nebude s tím, že tuto skutečnost sdělilo starostům obcí, v nichž jsou tato krajská zařízení sociálních služeb umístěna s odůvodněním, že schválený rozpočet kraje na rok 2003 nepočítá s financováním některých vybraných zařízení (převážně penziony-domovy pro důchodce a pečovatelská služba). Kraj obcím doporučil vytvořit potřebné zdroje na financování provozu těchto zařízení v roce 2003 v rozpočtu města. Je tento postup zastupitelstva kraje oprávněný?

 

Odpověď:

Zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů stanoví v § 3 odst. 1, že nemovité věci, které přecházejí do vlastnictví krajů, musí být po dobu 10 let ode dne jejich nabytí do vlastnictví kraje (tzn. od 1.1.2003) užívány pouze k účelu, ke kterému byly užívány ke dni přechodu vlastnického práva na kraj. Stanou-li se před uplynutím této lhůty pro tento účel pro kraj podle místních předpokladů a zvyklostí nepotřebnými a kraj je nevyužije k sociálním, školským či zdravotnickým účelům, musí být nejprve nabídnuty k bezúplatnému převodu do vlastnictví státu (pokud stát nepřijme písemnou nabídku kraje ve lhůtě 3 měsíců od jejího doručení, může kraj nakládat s těmito věcmi podle svého uvážení). Z citovaného zákonného ustanovení plyne povinnost kraje užívat tato zařízení k účelu, ke kterému byla užívána ke dni přechodu vlastnického práva k nim na kraj, a to pochopitelně na náklady kraje, neboť správa a provozování těchto zařízení je samostatnou působností kraje (viz § 59 odst. 1 písm. i) a § 14 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb.).

Ani ze zákona č. 290/2002 Sb. ani ze zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ani ze zákona č. 129/2000 Sb., o krajích neplyne žádná povinnost obce přispívat na provoz těchto zařízení, která jsou od 1.1.2003 podle zákona č. 290/2002 Sb. ve vlastnictví kraje, natožpak aby takový příspěvek (či dokonce plné financování) byl ze strany kraje podmínkou zachování a dalšího provozování takového zařízení. Je samozřejmě na úvaze zastupitelstva obce zda a za jakých podmínek se rozhodne kraji na provoz takového zařízení finančně přispět, je však třeba si uvědomit, že ve smyslu Přílohy č. 6 zákona č. 579/2002 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2003 jsou ze státního rozpočtu na rok 2003 v rámci finančních vztahů k rozpočtům krajů poskytovány krajům účelové dotace na výkon zřizovatelských funkcí k těmto zařízením převedených na ně z okresních úřadů, přičemž dotace na sociální služby činí za všechny kraje dohromady 4 811 282 tis.Kč. Tato dotace je určena na financování provozu těch zařízení sociálních služeb, převedených na kraj k 1. lednu 2003 ve smyslu zákona č.290/2002 Sb. Při výkonu samostatné působnosti kraj s obcemi podle § 14 odst. 4 zákona č. 129/2000 Sb. spolupracuje, tato spolupráce je ale vztahem rovnoprávným, nikoliv vztahem nadřízenosti a podřízenosti.

JUDr. Josef Vedral, Ph.D.

 

 

Kteří zaměstnanci obce mají nárok na 25 % příplatek k platu?

 

Dotaz:

Kteří zaměstnanci obce mají nárok na 25 % příplatek k platu? Všichni nebo jen ti, kdo jsou zařazeni v obecním úřadu, obecní policii, nebo mají postavení úředníků podle zákona č. 312/2002 Sb.?

 

Odpověď:

Podle § 6 odst. 1 nařízení vlády č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí přísluší zaměstnanci platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen (platové tarify jsou stanoveny v příloze č. 2 nařízení). Podle odst. 2 tohoto ustanovení přísluší zaměstnanci uvedenému v § 73 odst. 2 zákoníku práce, zaměstnanci zaměstnavatele uvedeného v § 73 odst. 2 zákoníku práce, zaměstnanci státu ve správním úřadu nebo jiné organizační složce státu uvedené v § 73 odst. 2 zákoníku práce a úředníku územního samosprávného celku platový tarif podle odstavce 1 zvýšený o částku, která odpovídá 25 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.

Ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce, na které se v § 6 odst. 2 cit. nařízení vlády celkem třikrát za sebou odkazuje, obsahuje některé další povinnosti stanovené vybraným kategoriím zaměstnanců, jimiž jsou „zaměstnanci orgánů státní správy, územních samosprávných celků zařazení do obecního úřadu, městského úřadu, magistrátu statutárního města nebo magistrátu územně členěného statutárního města, úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně členěného statutárního města, krajského úřadu, Magistrátu hlavního města Prahy a úřadu městské části hlavního města Prahy, s výjimkou úředníků územních samosprávných celků podle zvláštního právního předpisu, zaměstnanci územních samosprávných celků zařazení v obecní policii, soudů a státních zastupitelství, Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, ozbrojených sil, Bezpečnostní informační služby, Vězeňské služby, Probační a mediační služby, Kanceláře prezidenta republiky, Kanceláře Poslanecké sněmovny a Kanceláře Senátu, Kanceláře Veřejného ochránce práv, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Úřadu vlády, Nejvyššího kontrolního úřadu, Úřadu pro ochranu osobních údajů, České národní banky a státních fondů a zaměstnanci chráněných krajinných oblastí a národních parků“.

Ustanovení § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb. rozlišuje několik kategorií zaměstnanců, a sice

a)      zaměstnance uvedené v § 73 odst. 2 zákoníku práce,

b)      zaměstnance takového zaměstnavatele, který je uveden v § 73 odst. 2 zákoníku práce,

c)      zaměstnance státu ve správním úřadu nebo jiné organizační složce státu uvedené v § 73 odst. 2 zákoníku práce a konečně

d)      úředníka územního samosprávného celku.

Díky této poněkud komplikované dikci není na první pohled jasné, kteří zaměstnanci obcí mají na 25 % příplatek podle § 6 odst. 2 cit. nařízení vlády nárok.

 

Na úrovni obcí může existovat několik kategorií zaměstnanců obce, a sice

a)      zaměstnanci obce zařazení v obecním úřadu, kteří mají postavení úředníků podle zákona č. 312/2002 Sb.

b)      zaměstnanci obce zařazení v obecním úřadu, kteří postavení úředníků podle zákona č. 312/2002 Sb. nemají (viz § 1 odst. 3 písm. c) zákona č. 312/2002 Sb.)

c)      zaměstnanci obce, kteří nejsou zařazeni ani v obecním úřadu ani v organizační složce obce

d)      zaměstnanci obce zařazení v obecní policii

e)      zaměstnanci obce zařazení v organizační složce obce

f)        zaměstnanci obce zařazení jen ve zvláštním orgánu obce (viz § 1 odst. 3 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb.).

 

Vzniká proto otázka, zda nárok na onen 25 % příplatek podle § 6 odst. 2 cit. nařízení vlády mají

a)      zaměstnanci obcí zařazení v obecním úřadu, zaměstnanci obcí zařazení v obecní policii (a to jako „zaměstnanci uvedení v § 73 odst. 2 zákoníku práce“ – viz § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb.) a úředníci podle zákona č. 312/2002 Sb. (viz o nich výslovně § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb.) nebo

b)      zaměstnanci obcí zařazení v obecním úřadu, zaměstnanci obcí zařazení v obecní policii (a to jako „zaměstnanci uvedení v § 73 odst. 2 zákoníku práce“ – viz § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb.), úředníci podle zákona č. 312/2002 Sb. (viz o nich výslovně § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb.) a také všichni další zaměstnanci obcí (jako „zaměstnanci zaměstnavatele uvedeného v § 73 odst. 2 zákoníku práce“ – viz § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb.); obec je právnickou osobou – zaměstnavatelem uvedeným v § 73 odst. 2 zákoníku práce (obecně se v tomto ustanovení zmiňují územní samosprávné celky a ty mají postavení zaměstnavatelů).

Výklad vzájemného vztahu obou dotčených ustanovení je důležitý z toho důvodu, že s tím souvisí právě určení celkové výše platu zaměstnanců (otázka nároku na příplatek k platu ve

výši 25 % platového tarifu). Tento příplatek je kompenzací za větší rozsah povinností, které mají zaměstnanci uvedení v § 73 odst. 2 zákoníku práce ve srovnání s ostatními zaměstnanci.

Povinnosti obsažené v § 73 odst. 2 zákoníku práce se vztahují jen na ty kategorie zaměstnanců, kteří jsou v tomto ustanovení výslovně uvedeni, tzn. na úrovni obce zaměstnanci obcí zařazení v obecním úřadu a zaměstnanci obcí zařazení v obecní policii (pro úředníky podle zákona č. 312/2002 Sb. je okruh těchto povinností upraven speciálně v § 16 tohoto zákona). Jen tito zaměstnanci mají proto na základě toho podle § 6 odst. 2 cit. nařízení vlády na 25 % příplatek nárok.

Povinnosti obsažené v § 73 odst. 2 zákoníku práce se nevztahují na

a)      zaměstnance obce, kteří nejsou zařazeni v obecním úřadu ani v organizační složce obce,

b)      zaměstnance obce, kteří jsou zařazeni v organizační složce obce a

c)      zaměstnance obce, kteří jsou zařazeni jen ve zvláštním orgánu obce (viz § 1 odst. 3 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb.).

 

Na základě toho, že se na tyto kategorie zaměstnanců obcí povinnosti podle § 73 odst. 2 zákoníku práce nevztahují (působnost tohoto ustanovení nelze rozšiřovat extensivním výkladem nad rámec zákona), nepřísluší jim ani 25 % příplatek ve smyslu § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb.

Lze proto konstatovat, že na platový tarif zvýšený o 25 % mají podle stávající právní úpravy nárok zaměstnanci obcí zařazení do obecního úřadu, zaměstnanci obcí zařazení v obecní policii a úředníci územních samosprávných celků definovaní zákonem č. 312/2002 Sb.

JUDr. Josef Vedral, Ph.D.